„SEDAČKA“

Dneska jsem nasedl do vlaku a všechny kupéčka byly obsazené až na jedno. To by nebylo zas tak divné, zvlášť když jsem později zjistil, že nějaký ničema zašpinil sedačku přímo naproti mně od svých bot. Důležité však pro nás je, že vyvstala otázka: „Jít či nejít (sedačku očistit), to je oč tu běží.“

 Jak nám skautům velí příkaz: „Vykonat denně aspoň jeden dobrý skutek.“ Nejen proto jsem se chtěl zmocnit papírového ručníku, utřít sedačku a napravit, tak neschopnost jednoho primitiva. Bohužel jsem se dostal do křížku s mým druhým já, kterému to přišlo zbytečné a nepochopitelné („ … právě proto to udělá zas. Vždycky se najde někdo, kdo to po něm uklidí.“). Mě však vadilo nejen to, že přes hodinu a půl budu koukat na špinavou sedačku, prsty mně budou svrbět a když si někdo přisedne, tak by to mohl nevědomky utřít do svého oděvu. Navíc by si mohl myslet, že jsem to udělal já nebo být zkrátka naštvaný, že jsou lidi takový prasata. Dříve nebo později by jistě přišla na řadu nebohá uklízečka, která by si totéž (ne-li něco horšího) pomyslela. Zlo se v klidu šíří dál…

Z výše popsané situace mi jasně vyplynulo, že to musím jít utřít, protože jsem však tvrdě narazil na odpor a nebyl dostatečně průbojný, šel jsem vše jen zvážit. V umývárně jsem bohužel našel všechny ručníky v koši, či poházené na zemi, a tak jsem měl smůlu. Aspoň zde mi to nedalo a řídil jsem se poslední odkazem zakladatele skautingu: „Pokuste se zanechat tento svět o trochu lepším, než jaký byl, když jste na něj přišli.“ (Robert Baden-Powell of Gilwell) a uklidil aspoň ty ručníky. :D

Než jsem se však stačil uvelebit zpátky na sedačce, přišel pan průvodčí, drže papírový ručník a omlouvaje se, začal utírat sedačku. V tom jsem si říkal, jak je vše dobře zařízené. Přestože jsem byl náramně spokojený, že se dobrá věc podařila i bez mého přičinění a nebudu to muset dál řešit, něco mi kazilo pocit vítězství.

Bohužel jsem si uvědomil, že jsem se opět pouze „vezl“ a nebyl jsem schopen se vzchopit a čelit nepříznivým podmínkám. Kdybych se překonal, mohl jsem zastavit zlo sám a přeměnit ho na dobro, které by se mohlo dál šířit v podobě spokojeného pana průvodčího (myslím, že by si čisté sedačky jistě všiml a co by si pomyslel a jaké by to přineslo ovoce, se už nikdy nedovíme).

Rád bych proto aspoň touto formou pomohl k šíření dobré zprávy a napravil tak aspoň částečně svojí chybu. Nesmíme se totiž rmoutit nad minulostí, a co by mohlo být kdyby … to nikam nevede! Žijme tedy přítomnost….

Proto bych vás chtěl právě dnes, o slavnosti Seslání Ducha svatého, vyzvat, abyste se nebáli a zastavovali zlo. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!“ (Řím 8,15) Prosím snažte se být srdnatí a šiřte dobro! Přeji nám k tomu otevřené oči a hodně odvahy!